Britskí pacienti podávají sebeudání

Poté, co Velká Británie zahájila program užívání konopí na léčebné účely, lékařský předpis dostal pouze zlomek pacientů. Vzhledem k tomu, že legální konopí pro ně kvůli vysoké ceně není alternativou, mnozí se rozhodli pro domácí pěstování. Aby policie nezabavila jejich plantáže, několik stovek pěstitelů předem ohlásílo, že pěstují konopí pro vlastní použití na léčebné účely.

Z příběhů úspěchu léčebného použití konopí byl nejúchvatnějším případ ve Velké Británii. Matka chlapce trpícího těžkými epileptickými záchvaty se nesmířila s tím, že kvůli chybnému zákonu musí být její dítě v život ohrožujícím stavu. Vynaložila maximální úsilí, konzultovala s ministry a rozhlásila svoji nešťastnou situací do médií, a tak se jí za pár měsíců povedlo dosáhnout, že kromě jejího syna i další těžce nemocní dostali olej z konopí, ještě před vstoupením vydobytého zákonu v platnost. Zákon už byl mezitím přijat, ale jak už to bývá značná část těžce nemocných si ještě vůbec nemůže vydechnout. Naštěstí je ostrovní stát známý tím, že tam žijí vytrvalí lidé, kteří bojují za své práva.

Ruce pryč od našich plantáží

Ačkoliv je konopí od listopadu 2018 ve Spojeném království dostupné, většina lékařů se zdráhá ho předepsat, takže v současnosti disponuje receptem opravňujícím ke koupi sotva 500 lidí. Často jsou nuceni nechat si předepsat konopí soukromým lékařem, což dále zvyšuje už i tak nákladný nákup.  Část pacientů bere osud do vlastních rukou a konopí potřebné na léčbu si pěstují sami, byť na to nemají povolení. Největší nebezpečí pro tyto plantáže představuje policie, která s oblibou provádí razie u soběstačných pacientů. Jeden pacient, který už měl dost toho, že policie pacienty nechrání, ale dále komplikuje jejich osud, inicioval petici na ochranu pacientů před policejními zásahy. Ale jak mohou úřady vědět, kdo pěstuje konopí na léčebné účely a kdo na rekreační účely nebo na maloobchodní prodej? Nuže tak, že pacienti, kteří petici podepsali, zadali také svoji adresu a prohlásili, že na léčbu svého zdravotního stavu pěstují konopí, výhradně na vlastní použití. Petici po celé krajině podepsalo několik sto pacientů, takže na policii prakticky každého regionu a obvodu byla doručena žádost o zajištění nerušeného pěstování.

Drahé ošetření pro privilegované

Petici inicioval první pacient s povolením na užívání konopí, 32letý Carly Barton, který po cévní mozkové příhodě, když měl 24 let, trpěl chronickými bolestmi, souvisejícími s fibromyalgií, přibližně každé dvě hodiny vaporizoval marihuanu. První den, kdy vyzkoušel konopí byl současně posledním dnem, kdy užil morfin a od té doby vysadil i ostatní léky proti bolesti. Ačkoli mohl získat konopí na recept, na potřebné množství květenství dovezeného z Nizozemska by utratil zhruba 1 500 EUR měsíčně, což nemal šanci zvládnout. Z ulice získál marihuanu za zlomek této ceny, avšak nejhospodárnější a nejlépe kontrolovatelná metoda je domácí pěstování. Kvůli ireální ceně Barton napsal dopis tehdejšímu ministrovi vnitra, odpovědnému za politiku boje proti kriminalitě, aby vzniklou situaci řešil. Oznámil, že ze zdravotních důvodů bude pěstovat pět rostlin konopí a zadal svoji adresu. Z iniciativy vznikla petice, ke které se připojili stovky lidí. To vše jasně ukazuje dvojí škodlivé účinky britské praxe v celé krajině: ačkoli stát neposkytuje dostatečnou podporu pro použití konopí na lékařské účely, okamžitě zasáhne, když se někdo pokusí doplnit potřebné množství vlastními rostlinami. Několik týdnů po petici pacienti nedostali od police odpověď, což pokládají za dobré znamení.  Mnozí se domnívají, že policie stojí na straně pacientů a nevtrhne k soběstačným pacientům pod titulem protidrogové akce.

Různé přístupy policie

Dřív, než by se někdo, nadchnut anglickým příkladem, pokusil informovat úřady své krajiny o vlastním pěstování, je dobré zmínit se o odlišném přístupu anglické policie. Šéf městské policie v Durhamu, například nejen že by uživatele netrestal, ale v případě konopí vyhlásil dekriminalizaci. Podle jeho argumentace udržování zákazu konopí zhoršuje bezpečnost občanů, činí uživatele nebezpečnějšími a zajišťuje pro organizovaný zločin příjmy několika milionů fontů. Šéf policie zvlášť zdůraznil, že pěstitelé, kteří ve svých domovech pěstují několik rostlin konopí, nepatří do kompetence police. Takovýto přístup však ani zdaleka není typický pro všechna policejní oddělení v Británii a tak se nemohl cítit každý podepisující v bezpečí. Portálu Leafly se podařilo oslovit 54letou ženu v jižním Walesu, která také trpí fibromyalgií. Jižní Wales, na rozdíl od Durhamu, má vůči konopím politiku nulové tolerance. Mnozí z jejich sousedů jsou policisté v důchodu s podobnými názory a zprávy o raziích přicházejí den co den.  Není pochyb o tom, že v případě podezření by k ní okamžitě vtrhli, takže se ani neodváží užívat konopí doma. Její jedinou touhou je pěstovat několik rostlin, které by si mohla sama vybrat aby věděla co užívá. Jiný pacient uvedl, že týden poté co svému lékaři řekl o tom, že na své příznaky užívá konopí, navštívili ho sociální pracovníci, kteří přišli zkontrolovat životní podmínky jeho dcery. Petici podepsal proto, aby vyjasnil, že není kriminálník, pouze léčí svoji nemoc a nechce obohacovat zločinecké organizace. Dokud většina lékařů nepředepíše pacientům konopí, a dokud je jeho získání z legálních zdrojů tak nákladné, lze od dotčených pacientů očekávat podobné akce. Z příkladů několika zemí je zřejmé, že v prvním období povolování použití konopí na lékařské účely je získání květenství vysloveně drahé. Do vyřešení situace by se měla police chovat umírněně a neobtěžovat pacienty, pro které domácí pěstování představuje jediné řešení. Po příkladu koncepce z Durhamu by byla rovněž žádoucí dekriminalizace, aby zákon mohl jasně odlišit spotřebitele od obchodníků. Můžeme si být jisti, že o programu používání konopí na léčebné účely ve Velké Británii ještě mnohokrát uslyšíme, ale doufáme, že v budoucnu budou hrát hlavní roli pozitivní příklady.