Myrtle a Julian: „dagga-duo”

Místo toho, abychom se bránili, začali jsme protispor

V okruhu expertů, aktérů vynášení rozhodnutí a aktivistů, účastníků Mezinárodní konference o regulaci konopí, jsme se setkali s Myrtle Clark, ženskou částí jihoafrického „dagga-dua“. „Dagga-duo“ (v Jižní Africe se trávě říká „dagga“) v roce 2010 zatkla policie za držení 1,87 kg konopí, duo si však namísto nucené obrany vybralo raději protiútok.

Medijuana: Řekli byste nám stručně, co se stalo v roce 2010 a jaký byl výsledek Vašeho soudního sporu?

Myrtle Clark: Jmenuji se Myrtle Clark a jsem jednatelkou jihoafrické neziskové organizace „Fields of Green for ALL”, která bojuje za opětovnou legalizaci marihuany, respektive jsem jednou polovinou pověstného „dagga-dua”. V roce 2010 mě s partnerem Julianem Stobbsem zatkli, ale místo toho, abychom se pokusili podplatit kompetentní a uzavřít dohodu, nebo uznali vinu, jsme hezky podali žalobu na Jihoafrický stát – a už osm let bojujeme za svoji pravdu. Ústavní soud v září 2018 rozhodl, že zákaz držení konopí a jeho pěstování na vlastní účely porušuje ústavní práva a dal vládě dva roky na to, aby platný zákon změnila. Bohužel se zatím v této oblasti nestalo vůbec nic. Rozhodnutí se nezrodilo v naší záležitosti, ale v jiném soudním procesu, v jiné provincii, ale i oni se řídili naší strategií. S ohledem na důkazy to bylo maximum, s čím jsme mohli počítat. My však požadujeme zrušení všech zákonů, zakazujících pěstování a šíření marihuany na náboženské, tradiční, kulturní, lékařské, průmyslové a samozřejmě na rekreační účely. Jsme rádi, že Ústavní soud vynesl příznivé rozhodnutí v záležitosti podobné té naší, tím však náš osobní boj ani zdaleka nekončí. V zájmu hospodářského oživení chceme dosáhnout povolení volného prodeje produktů z konopí v celé Jižní Africe. Náš soudní spor je dočasně přerušen, protože čekáme na vypracování nového zákona, pokud v něm nebude všechno, co chceme, klidně požádáme o pokračování v sporu. V současné době se zabýváme především poskytováním právní pomoci těm, které přistihli při držení trávy, protože oni potřebují pomoc nejvíce. Z posledních osmi let bych vám mohla vyprávět početné hororové příběhy o fungování jihoafrické prokuratury.

MED: Jaký dopad mělo výše zmíněné soudní rozhodnutí?

MC: Nejpříznivějším účinkem bylo, že uživatele konečně osvobodilo od pocitu pronásledování. Odteď se jim nemůže stát žádná újma, když u nich policie najde konopí v autě, v kapsách nebo v batohu. V rozhodnutí se také uvádí, že z důvodu podezření z šíření nikdo nemůže být umístěn do vyšetřovací vazby. K zatčení je nutné právoplatné rozhodnutí. Úřad nemůže rostliny zabavit, nemůže rozbít zařízení a nemůže dělat vůbec nic z toho, z čeho měli lidi dosud takovou hrůzu. Mnoho věcí se v pozitivním směru změnilo, ovšem i nás překvapilo, kolik zahraničních firem se najednou v zemi objevilo a pokouší se z nové situace profitovat. Je těžké posoudit, nakolik správný je tento směr. Nemusí být zlý, ale každopádně je to výzva, z které může být cokoliv.

MED: Četl jsem, že užívání trávy bylo v Jižní Africe velmi rozšířené už před vynesením rozhodnutí.

MC: Slyšela jsem – nevím, jak spolehlivý je zdroj těchto údajů – že Jižní Afrika je ve světovém měřítku zemí s třetí největší spotřebou marihuany. Jisté je, že u nás funguje přibližně 900 000 pěstitelů trávy a 350 000 léčitelů, používajících i konopí, což skutečně poukazuje na široké užívání trávy. Jinak, lidé si z ní tradičně vaří čaj.

MED: Jak často lékaři používají konopí v Jižní Africe? Dá se například předepsat na recept?

MC: Ne, na recept se předepsat nedá, protože v současnosti to platné zákony zakazují. V posledních letech je však stále víc lékařů, kteří se snaží jít s dobou a doškolovat se. U nás lékařskou marihuanu vyrábí underground pěstitelé, navíc je také hodně importu – především pro uspokojení požadavků bohatších vrstev.

MED: Kdo jsou underground pěstitelé?

MC: Je jich několik desítek tisíc, vyrábějí produkty vynikající kvality. Existuje už i několik laboratoří – patřících různým univerzitám v krajině – kde je možnost testovat produkty s obsahem konopí. Uživatelé jsou stále náročnější, a tak se kvalita produktů neustále zlepšuje. Doufáme, že i drobné výrobce – pěstitele, zpracovatele – vyrábějící „Craft Medical Cannabis” bude možné v budoucnu integrovat do tohoto hladce fungujícího systému.

MED: Jaké hororové příběhy jsi před chvílí naznačila?

MC: Například ten, když prokuratura v Durbanu v březnu 2018 bez určení kauce nařídila uvalení vyšetřovací vazby na šest osob. Vzhledem k tomu, že v záležitostech, týkajících se trávy, pravidelně poskytujeme právní pomoc, vyšetřili jsme i tento případ. V tomto konkrétním případě jsme si hned všimli, že se jedná o zahraniční – maďarské – občany, z nichž dva žijí v Jižní Africe 20 let, ostatní čtyři osoby jsou jejich příbuzní a přišli na návštěvu z Maďarska. Ukázalo se, že když byli podezřelí zadrženi, náhodou u nich byly právě hosté a policie našla na místě poměrně velké množství marihuany. Od března pracujeme na jejich vysvobození, ale mezičasem nám bohužel došly peníze, nicméně účinné právní zastoupení stojí hodně. Protože tady ve Vídni se setkáme i s Maďary, jejich prostřednictvím se snažíme podat zprávu o tom, že u nás v Jižní Africe se už celých šest let trápí šest maďarských občanů ve vyšetřovací vazbě bez právoplatného rozsudku a bez možnosti propuštění na kauci. Zejména situace čtyř mužů, kteří přišli navštívit příbuzné, je dramatická, vždyť ani nemluví anglicky. V jihoafrických vězeních je katastrofální situace. Argumentujeme tím, že Juliana a mě tenkrát zatkli za držení 1,87 kg konopí. Byť to není obrovské množství, podle prokurátora má tolik u sebe jenom dealer, proto nás obvinil ze zločinu obchodování s drogami. My jsme se však před osmi lety dostali z vyšetřovací vazby po složení kauce 1000 randů (cca 1 600 korun). Pokud jsou si v Jižní Africe před zákonem všichni rovni a my se můžeme obhajovat na svobodě, proč nemají Maďaři stejné právo? Snad proto, že nejsou občany Jihoafrické republiky? To není správné! Ústava „duhového národa“ musí být nejlepší na světě. Maďaři musí být propuštěni na kauci, aby se mohli obhajovat proti obviněním, které byly proti nim vzneseny, a aby mohli předložit své důkazy u soudu. Pokud pak budou shledáni vinnými, musí být samozřejmě potrestáni, ale v současné době jsou tito lidi vězněni bez soudu. Je mi moc líto jejich rodin.